EUR  |  Cart 0 it

Published issues


<>

ADMINISTRATION

INTRO SPECIAL – 2020 – DECEMBER

Jsou administrativní budovy dobrá věc, nebo ne? Čím víc jsou v neoblibě, tím víc se jich staví. Škodí, nebo prospívají svému okolí? Jde v nich i o něco jiného než o peníze? A jsou peníze to nejbanálnější, o co v nich jde? Musejí být tak prosklené, tak tvarované nebo naopak tak nudné? Musejí být tak odlidštěné? Stejné, i když je vlastně každá jiná? Musejí vůbec být? To je jen několik málo otazníků, které v úvodním slovu klade Zdeněk Fránek. Věříme, že některé z odpovědí najdete právě v tomto čísle.

Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 128 stran

Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír

Jazyk vydání čeština


sold out

EDITORIAL

Přátelé,

když jsem na začátku své novinářské praxe pracoval v redakci časopisu Architekt, vedené Jiřím Horským, šéfredaktor často pokládal architektům otázku, zda je architektura umění, nebo technická disciplína. Chtěl je tím pochopitelně vyprovokovat k zamyšlení.

Pusťte si například Dvořákovy Slovanské tance. Autorova genialita se projeví okamžitě a snad nejsilněji hned v prvních dvou vteřinách. Skladba začíná smrští jediného akordu, kdy za smyčce zatáhnou a do trub, horen a tub zadují všichni naráz, nástroje zabouří a pak… nastoupí skočná melodie. Představte si potemnělý koncertní sál, proti vám ustrojené těleso filharmonie. Dirigent pozvedá ruce, diváci upírají oči k nasvícené kompozici, všichni strnulí v jediném okamžiku. A pak, ve vteřině, se všichni nadechnou, zpevní těla a prásk – dvouvteřinová vichřice tónů. Kdyby to byl komiks nebo kreslený film, vlasy všech diváků na obrázku by pod tím poryvem ohromujícího zvuku vlály dozadu, než by opět zplihly. Tímhle úchvatným trikem získává skladatel pozornost posluchačů okamžitě, jakoby lusknutím prstů.



Barák nás taky dokáže posadit na zadek už během prvních vteřin, kdy ho spatříme. Jindy je tomu ale naopak, jeho kvalita se odhaluje postupně. Uchýlím-li se k jakési analogii s hudební skladbou, dál také samozřejmě sledujeme rytmus, kompozici a třeba i trylky. Když ale budou všechny nezbytné činitele vágní nebo naopak pompézní a téma se bude stále dokola opakovat, brzy nás začne nudit. Proto jsme se v INTRU věnovaném administrativním stavbám snažili najít takové příklady, které by nebyly ani příliš naduté, ani banální. Představované domy jsou velké i nevelké, často se smíšenou funkcí. Přesto se nám zdá, že každý má co říct. Zvlášť když si uvědomíme, jak tyto stavby – mnohdy zabírající plochy celých čtvrtí – mohou být městotvorné. (Existuje také slovo městoznetvorné?)



Další kapitolou je vztah staveb a umění v nich či u nich aplikovaného, kupříkladu soch. Prostřednictvím Zdeňka Fránka o tom s námi hovoří dva současní čeští sochaři – Jaroslav Róna a Krištof Kintera.



A pak jsou tu také změny v pojetí samotných „míst práce“ a v jejich funkčním uspořádání. Když jsme o tom s některými architekty mluvili, pozastavil se Petr Burian z kanceláře DAM architekti nad tím, zda ve všech těch hernách, relax zónách, kavárnách, kuřáckých koutcích, lezeckých stěnách a kuchyňkách zbývá zaměstnancům ještě čas na práci.



No nevím, ale kdyby v nějakém salonku zaměstnavatel pustil svým lidem prvních pár vteřin Dvořákových Slovanských tanců, nebyla by to marná investice.



Martin Verner, šéfredaktor


+read more
1/ Editorial

4/ Úvodní slovo

8/ Powerhouse v Trondheimu

16/ DAM architekti

24/ Pavilony ve svahu

34/ Vila pro práci

42/ Hala s administrativou v Milevsku

50/ Architektony - rozhovor s Jaroslavem Rónou

56/ Zahraniční inspirace

58/ Administrativní okrsek Bad Kissingen

66/ Budapešťský GeoConcept

74/ Silo Erlenmatt

82/ Čtyři věže v Cosladě

92/ Umění má zlobit - rozhovor s Krištofem Kinterou

96/ Zápisky lovce domů

97/ Periskopy na náměstí

100/ Materiály a technologie

128/ Ohlédnutí
This website is using cookies - More detials. By continuing, you agree to use them.