EUR  |  Košík 0 ks
Dřevo

Na jídlo do bývalé fary


Kristýna Brožová, 19.11.2019
897 vidělo         6 se líbí




Necelých patnáct kilometrů severovýchodně od Šumperka leží Loučná nad Desnou. V obci s přibližně šestnácti sty obyvateli byla v minulém roce dokončena revitalizace fary, kterou dvojice architektů z ateliéru Fandament architects proměnila v tradiční horský hostinec. Projekt byl přihlášen do čtvrtého ročníku soutěže Česká cena za architekturu.


Historický objekt fary z přelomu devatenáctého a dvacátého století prošel během dvou let kompletní rekonstrukcí, jejímž výsledkem je restaurace s názvem FARA Hostinec. V patře jsou navíc umístěny tři apartmány, kde je možné se ubytovat. Základem projektu byla myšlenka zachovat vnější historizující podobu budovy a celý prostor pojmout jako prolínání starého a nového. Značná část původních prvků byla tedy zachována a veškeré zásahy byly provedeny v souladu s místem a dobou vzniku objektu. Vesnický vzhled stavení je podpořen čistě bílou fasádou, dřevěnými trámy a typickými venkovskými okny, s nimiž kontrastuje černá střecha, okapy a boční fasáda obložená modřínovými latěmi. Na ní navazuje venkovní posezení, jež je s interiérem vizuálně propojeno velkou prosklenou plochou, která umožňuje průhled celou stavbou.



Černé akcenty najdeme i uvnitř domu, a to v podobě industriálního osvětlení, nábytku, dveřních zárubní, krbu a dalších detailů. Místnost, v níž se nachází bar, je otevřená až ke krovu, který odkazuje k původnímu tradičnímu řemeslu. Obklady ze světlého dřeva a bílou výmalbu oživuje stěna s ručně vykrouženou štukovou omítkou vyvedená v petrolejové modři. Na podlahu z velkoformátové keramické dlažby se vzorem betonu navazuje obklad baru, který je tvořen nahrubo opracovanou místní žulou.



Na pět otázek nám odpověděli autoři projektu, Ing. arch. Pavel Lazarov a Ing. arch. Helena Flodrová ze studia Fandament architects:


Do jaké míry vás během tvorby návrhu limitovala přání majitele objektu? Jak byl s výsledkem spokojen?


Hlavním přáním majitele bylo dům zachránit, vrátit do něj zpět život, protože je sám o sobě krásný. Objekt sloužil již dříve jako restaurace s možností ubytování, jen byl nevyužívaný a chátral. Z toho vyplynula i vcelku jasná představa, jak bude majitel objekt dál využívat a jaké největší zásahy chce provést – vybourání části stropu, otevření prostoru až do krovu a probourání velkých okenních otvorů. Tím prostor začal dýchat a vneslo se dovnitř světlo. To byl pro interiér velký posun, celý se otevřel. Vše ostatní nechal majitel na nás, od materiálů až po řešení venkovního posezení. Investor byl a stále je s výsledkem spokojen.



Co vás na projektu bavilo nejvíce?


Bavil nás celý projekt jako celek, spolupráce s investorem, střet s realitou, pozitivní zpětná vazba investora, okolí i dodavatelů. Investor nám dal volnou ruku a důvěru, že to dobře dopadne. Důvěra v architekta je ohromně důležitá věc. V neposlední řadě i fakt, že co si navrhnete, to se také zrealizuje.


Podle čeho jste se rozhodovali, které historické prvky ponechat a které nahradit moderními?


Rozhodování bylo vcelku jednoduché, protože použitelných historických prvků v objektu moc nebylo. Nejde o historickou památku ani jinak památkově chráněný objekt, proto jsme se snažili spíše použít prvky, které místní atmosféru přinesou zpět do domu – například žulový obklad, hliníkovou střešní krytinu tvaru typického pro lokalitu Jeseníku, modřínový obklad v interiéru, modrou štukovou omítku… Krov bylo nutné nahradit novým z důvodu nevyhovujícího technického stavu. To byla čára přes rozpočet, ale jinak to vyřešit nešlo. Najednou jsme museli odpovědět na otázku, jestli celý koncept nezměnit a nevytvořit krov a střechu úplně jinak. Nakonec jsme se ale drželi při zemi a podpořili vzhled budovy, který je historický už sám o sobě. Podařilo se však vytvořit nový krov s původním tvaroslovím a vyřezáváním na krokvích. Povedlo se zachránit původní vstupní dřevěné dveře a použít je v interiéru. Při restaurování jsme objevili i dobové ručně vyráběné hřebíky, které jsou na dveřích dosud. Dveře byly původně orientovány z čelní fasády směrem k silnici, nyní vedou do hygienického zázemí hostince. Tvarosloví původních oken zůstalo, i když výplně okenních otvorů jsou nové. Na některých místech bylo zapotřebí okna doplnit. Důraz byl kladen na odlišení od oken stávajících, jednak svým tvarem a jednak lemováním černým plechem. Obecně bylo cílem, aby byl divák schopen rozeznat, co je na domě nové a co původní, stávající. Prvky, které jsou nové, neměly působit rušivým dojmem. S odstupem času, když se na dům podíváme, si myslíme, že se to podařilo.



Na obložení baru jste použili žulový obklad. Jaké další materiály jste volili?


Jednak modřín jako tradiční horské dřevo – to jsme použili na obložení v interiéru a venkovní terasu – a dále dubové stolové desky jako typické české dřevo. Dále jsme využili ocel, prvek výrazný svou surovostí. V průběhu stavby se začaly objevovat konstrukční prvky, u kterých se vždy řeší, jestli je přiznat, nebo schovat. Většinou je tendence je schovávat, protože nejsou považovány za esteticky líbivé. Stejná otázka vyvstala i u ocelových nosníků nad krbem, které nesou hlavní nosné stěny středové části domu. Stejně jako je přiznaný krov, přiznaly se nakonec i nosníky. S ocelí jsme potom pracovali dál i kolem krbové vložky v centrální části dispozice. Krb do hor prostě patří. Před krbem byla navržena ještě křesílka pro dlouhé zimní večery.
Venkovní stoly jsou z kompaktní desky, která vydrží téměř všechno. Venkovní židličky jsou vyrobeny na zakázku z dubové spárovky a inspirovány jsou horskými vrcholy. Celkové použití materiálů a práce s nimi reflektuje horskou surovost a vesnickou přízemnost tak, aby prostor působil čistě a elegantně.


Co se týče střechy, dříve se používala břidlice nebo dřevěný šindel. To pro investora nepřicházelo v úvahu. Krytina měla být lehká, vhodná do horského prostředí a takřka bezúdržbová. Rozhodli jsme se proto pro hliníkové šablony. Tvar jak jinak než typický pro danou lokalitu.



Dostaly se k vám reakce místních, případně ohlasy návštěvníků restaurace na nové prostředí?


Místním se nová restaurace líbí, interiér si pochvalují. Loučná je menší obec a všichni zvědavě vyhlíželi už v průběhu stavby, co se chystá, jak to bude vlastně vypadat a také kdy se nová „fara“ konečně otevře. Nikdo nic netušil. Všichni jsou ale rádi, že je na faře opět živo.


Autor: Ing. arch. Pavel Lazarov, Ing. arch. Helena Flodrová, Fandament architects
Adresa: Loučná nad Desnou
Termíny – projekt, výstavba: 2016–2018
Základní rozměry: 18 × 11,6 m
Zastavěná plocha: 220 m2
Autor fotografií: Petr Soukup






FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.
Facebook






Podobné články







< zpět na přehled článků


Co je nového



Chcete-li dostávat čerstvé informace a získat přístup k vybraným placeným článkům pro předplatitele,
můžete se zdarma zaregistrovat k odběru našeho newsletteru a z odběru se kdykoli odhlásit.


xČtenář     xFirma
Tento web používá cookies - více informací. Pokračováním souhlasíte s jejich použitím.