EUR  |  Košík 0 ks
Introlife

Life in INTRO: Morfická rezonance


Martin Verner, 11.12.2019
Foto Shutterstock
67 vidělo         1 se líbí




Nedávno jsem četl článek Jiřího Hejhálka s názvem Lze měnit svět jediným pohledem?. Je to složité čtení, pokud nejste fyzikové, ale vyznění je zřejmé. Pokud považujeme myšlenku za jakýsi druh informace, jež se uchovává už navěky, pak stačí pozitivní pohled na svět a bude lépe. Samozřejmě že v mém podání je to velice hrubá zkratka, nicméně přivedla mě ke vzpomínce, o niž bych se rád podělil.


V první polovině 90. let minulého století se v Praze, tak nádherně svobodné, konala velká mezinárodní psychologická konference s širokou náplní témat od ezoteriky až po holotropní dýchání. Hloubka vědeckých přednášek a přístupů byla různá, mně však utkvělo v paměti vystoupení Ruperta Sheldrakea, pojednávající o morfické rezonanci místa neboli místně uchovávané paměti v podobě jakési struktury. Mně jako laikovi to dnes, po letech rozvoje digitálního světa, připomíná možnost uložit si data na cloud. Jenže Sheldrake byl ve svých příkladech a dokazování daleko poetičtější, tvrdil například, že o pravdivosti takových teorií (paměti místa) svědčí například chování jiřiček, odpozorované v období okolo druhé světové války. Mnoho let před ní měli v Británii mlékaři ve zvyku stavět skleněné lahve s mlékem před dveře zákazníků. Lahve bývaly zavíčkované hliníkovou čepičkou. (I já takové lahve pamatuji.) Dlouhé roky to fungovalo. Pak, jednoho léta, se ptáci (zmíněné jiřičky) naučili rozklovnout hliníkové víčko a ochutnávat mléko. Tento zvyk se rozšířil. Potom ovšem přišla válka, válečné výdaje oslabily ekonomiku natolik, že tato mlékařská služba byla pozastavena. Došlo k přerušení zvyku jak u lidí, tak u ptáků. Po válce byly dodávky obnoveny, tehdejší předválečné jiřičky, které uměly klovat do víček, již však prokazatelně nežily. Přesto noví ptáci začali klovat do víček okamžitě, jakmile se první lahve objevily u dveří. Otázka zněla takto: jako to, že před válkou trvalo léta, než k těmto incidentům začalo docházet, a jak to, že po válce k tomu začalo docházet okamžitě? Genetický přenos je (prý) vyloučen, zbývá tedy teorie, že znalost se u jiřiček uchovala pomocí jakési místní paměti s pomocí tzv. morfické rezonance, říká Sheldrake. A dále dovozuje, že pokud by toto uchování místní paměti fungovalo, například křížovky by se zítra luštily lépe než dnes, protože dnes by vznikla informace o jejich správném znění, uchovala by se v místní paměti a zítra by znalost správných odpovědí již jaksi morficky rezonovala sama…


Ať už je to jakkoli (a pokud si například tuto přednášku nepamatuji přesně), to, co z uvedeného plyne, je jasné. Pokud vytváříme informaci, pokud někde rezonuje v podobě struktury nebo visí na cloudu, pokud můžeme myslet pozitivně, pokud můžeme tvořit aktivně s myšlenkou na radost, kterou tím způsobíme, špatně by to být nemělo.






FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.







Podobné články







< zpět na přehled článků


Co je nového



Chcete-li dostávat čerstvé informace a získat přístup k vybraným placeným článkům pro předplatitele,
můžete se zdarma zaregistrovat k odběru našeho newsletteru a z odběru se kdykoli odhlásit.


xČtenář     xFirma
Tento web používá cookies - více informací. Pokračováním souhlasíte s jejich použitím.