EUR  |  Košík 0 ks
Introlife

Life in INTRO: Bytový seminář Ondřeje Kobzy


Martin Verner, 17.9.2019
37 vidělo         0 se líbí




Z mediálního veřejného prostoru se pomalu vypařuje debata o obsazení postu ministra kultury. Jednoho teď opět máme, ale já jsem se setkal hned se čtyřmi najednou. Byli to Miroslav Brýdl (otec), Daniel Brýdl (syn), Věslav Michalik a Lucie Wittlichová. Starostové (bývalý a současný) Litomyšle, Dolních Břežan a Zákolan.


Možná si teď říkáte: Kape mu na karbid? (Chtěl bych poznamenat, že
karbidy jsou sloučeniny uhlíku s elektropozitivnějšími prvky s výjimkou vodíku.) Nekape. Zúčastnil jsem se setkání těchto lidí na jakési reminiscenci na bytové semináře disidentů, nicméně tentokrát šlo o vesele šťavnatou akci na střeše paláce Lucerna v režii Ondřeje Kobzy a Petra Volfa (stálého spolupracovníka INTRA). Vtipné bylo, že Ondřej Kobza před začátkem jednotlivě vyvolával diváka po divákovi a každý se musel představit a říci, jaké je jeho povolání, čím se zabývá. Najednou se těch zhruba padesát lidí znalo, nevídaný kousek…


Setkání směřovalo k debatě o starostenském úřadování v mnoha souvislostech, přičemž ta primární, řeklo by se výkopová, byla rámována vztahem mezi výkonem úřadu a architekturou. Jak uvedl Petr Volf, s Miroslavem Brýdlem se jako s prvním starostou začalo spojovat adjektivum „osvícený“. Ostatní tři přítomní se projevují podobným způsobem a v jejich obcích se jim daří vykonávat samosprávnou funkci velice úspěšně. Z mnohovrstevnaté diskuze však vyplulo na povrch několik důležitých věcí.


Zaprvé, rukopis starosty a jeho úřadu se začne na tváři města rozpoznatelně projevovat až minimálně ve třetím volebním období. Kratší výměny postů často doprovázené zlovolným popřením kroků, které předchůdce zahájil, vedou ke zmaru. Zvlášť ve světle přítomnosti otce a syna Brýdlových by se chtělo říci, že dědičné právo vládnutí mělo v sobě cosi dobrého. Ukazuje se, že tady demokratický princip výměny na základě vůle lidu někdy nenahrává koncepčnosti, a naopak mnohé případy dokazují, že šlechta vykonávala obrovské dílo správcovské k nejlepšímu prospěchu. Kéž by některá slova a obsahy neměly nálepky, že?


Dalším prvkem, na němž se snad všichni shodli, je skutečnost, že chybí výchova k estetice a uměleckému cítění na všech stupních škol, počínaje základními a konče vysokými architektonickými. Například fenomén plotu, na první pohled naprosto marginální téma, rozhoduje o tváři ulice, kterou jako chodci kráčíme. A víte, že v rakouském Vorarlbersku, které je Litomyšlskem Evropy, je teď trendy ploty vůbec, ale vůbec nestavět a do krajiny umísťovat jen volně stojící objekty?


No, a třetí zásadní věc – snaha centrální vlády centralizovat, tedy v praxi vzdalovat některé odbory státní správy od samosprávy, přinese vzdálení péče o místní věci od lidí, kterých se to týká. Na tom se shodli všichni přítomní s poukazem na zkušenost, že když je dotčený úředník daleko od místního řešení, přestane se řídit citem a rozumem a začne úřadovat. A všichni víme, jaký zmar působí v českých a moravských zemích byrokracie.


Nicméně, vracím se na začátek, abych vysvětlil, proč považuji tyhle lidi za ministry kultury. Protože oni kulturu kultivují ve svých obcích způsobem, který je nevídaný. Oni jsou kulturními hybateli v sídlech, kde žijeme, jsou nad všechny úředníky. Když někam spěchají, musejí ve svých městech dokonce jezdit autem (kočárem), protože jdou-li pěšky, každý se s nimi zastavuje, oslovuje je, řeší s nimi věci. Co víc si přát?






FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.
Facebook






Podobné články







< zpět na přehled článků


Co je nového



Chcete-li dostávat čerstvé informace a získat přístup k vybraným placeným článkům pro předplatitele,
můžete se zdarma zaregistrovat k odběru našeho newsletteru a z odběru se kdykoli odhlásit.


xČtenář     xFirma
Tento web používá cookies - více informací. Pokračováním souhlasíte s jejich použitím.