EUR  |  Košík 0 ks
Cihla

Kotelna v Libčicích


Jan Hejhálek, 17.10.2019
Foto Andrea Thiel Lhotáková, Martin Vonka
610 vidělo         3 se líbí




Psal se rok 1872, když nedaleko hlavního města, v Libčicích nad Vltavou, vznikla šroubárna. Vyráběla spojovací součásti za tepla a za studena a s přibývajícími lety zaujímala velmi významné místo v regionu. Postupně prošla nejen obdobím světových válek, ale rovněž zestátněním, nepodařenou privatizací, konkurzem i tisíciletou povodní, která areál zasáhla v roce 2002.


Rekonstrukce kotelny


V období největšího rozmachu, po roce 1948, zaměstnávala šroubárna přes tisíc pracovníků a vyvážela tisíce tun svých výrobků do celé Evropy. Po privatizaci se počty zaměstnanců začaly snižovat a po povodních jich zbylo přibližně sto. V letech 2008 až 2009 došlo k výraznému poklesu výroby a počet zaměstnanců byl snížen ještě na polovinu.


Místo o rozloze 17 hektarů, kde dříve po „odhoukání“ konce směny proudily zástupy lidí, pustlo a tehdejší zastupitelé města si s ním nevěděli rady. Když se objevil investor, oslovili architekta Patrika Hoffmana, zda by posoudil, jestli má taková investice smysl. Tomu se líbila nejen dobrá dostupnost Prahy, ale i umístění u Vltavy a vlakového nádraží. Navíc oproti výstavbě na zelené louce měl areál velmi silnou historii, hotovou infrastrukturu a úžasný přírodní kontext. Byl sice zanedbaný a opuštěný, ale skýtal obrovský potenciál.



Bohužel se tenkrát investor s majitelem nedohodli, přišla ekonomická krize, a tak začal Patrik Hoffman drobnou iniciací v podobě rekonstrukce Uhelného mlýnu sám. Dnes v areálu rekonstruuje i kotelnu a popelové silo, a protože hlavním materiálem, který je zde historicky použit, je cihla (téma třetího vydání časopisu INTRO), vydal jsem se do Libčic nad Vltavou osobně.



Možná si říkáte, že cihla je tak tradičním stavebním materiálem, že vás v tomto ohledu už nemůže nic překvapit. Jenže i z tohoto materiálu může vzejít spousta netradičních staveb. Chcete se o nich něco dozvědět? Začtěte se do třetího čísla časopisu INTRO.


Areál Šroubárny Libčice


Moje první kroky vedly do Uhelného mlýna, jenž byl kdysi součástí kotelny, stojící jen o kousek dál. Do padesátých let se tu mlelo uhlí na uhelný prach. Když budova přestala tuto funkci plnit, byla doplněna o ocelovou konstrukci, nastavena o podlaží a stala se skladem kancelářského vybavení. Dnes je s minimálními zásahy revitalizována a nachází se zde ateliér Patrika Hoffmana, showroom GUBI a galerie současného umění ARTO. To vše zastřešuje společnost UM – Uhelný Mlýn. Rekonstrukcí Uhelného mlýna chtěl dát architekt impuls k oživení areálu. Když ji však provedl, velmi brzy mu došlo, že pokud vše zůstane jen u mlýna, je to špatně. Uvědomil si, jak důležité je mít pod kontrolou nejen samotnou stavbu, ale i bezprostřední okolí. Mít jistotu, že sem nepřijde někdo, kdo to tu celé zkazí.



Vstupujeme do kotelny


„Kotelna má svoji historii a skládá se ze dvou vývojových fází – ze dvou budov. Ta první, starší, je z roku 1880 a ta novější je odrazem rozvoje šroubárny a drátovny. V roce 1921 byl na komín přistavěn vodojem a v roce 1928 zjistili, že jim stávající kotelna nestačí, a tak k ní přistavěli novou, větší a se dvěma kotli,“ popisuje architekt.


Vždy, když sem přišel, bylo mu dobře. A i když dovnitř pršelo, věděl, že by byla ohromná škoda nechat stavbu zničit. Podlaha byla zarostlá plevelem a válely se tu přepravky se šrouby. Na fasádě je ještě dnes vidět, že tu bylo klasické průčelí a že sem větší kotelnu přistavěli. O kousek dál jsou otvory v podlaze, kterými lze spatřit kouřovody vedoucí zpod budovy až do komína. S kouřovody architekti záměrně pracují a hodlají je zakrýt pouze sklem, aby byly vidět.



„A víte co? Já vás vezmu do komína,“ rozhodl se architekt a nasměroval naše kroky zpět do staré budovy, ze které vede schodiště do suterénu. Když s revitalizací začínali, o tomhle sklepě vlastně ani nevěděli. Neměli pořádnou dokumentaci, jen její fragmenty, a celé patro bylo zasypáno. „Postupně jsme ten bordel začali ručně vynášet a zjišťovat, jak obrovský prostor tady je. V jednu chvíli nás přesvědčoval dokonce i stavitel, abychom to nechali zasypané, protože to bude strašně drahý,“ vzpomíná Patrik Hoffman. Krátce potom ale naštěstí objevili původní zazděný otvor v zadní části suterénu, kam mohli instalovat dopravník. Venku tak začaly vznikat první hromady suti, které nakonec naplnily přibližně sto nákladních tater.


Když se tu člověk rozhlédne, zjistí, že všechny konstrukce jsou vlastně původní. Vede tu litinová trubka více než sto let stará, kterou stále teče užitková voda k vodojemu. V rohu je výtahová šachta, kterou dělníci tahali popel z kotlů, dokud nepřešli na dopravníkový způsob vyvážení popela. A je tu i oblast výsypky.



Konečně se dostáváme ke komínu. V době, kdy byl vystavěn, zde vládla rodina Fischerových, která v Libčicích vlastnila cihelnu a vedle toho, že vyráběla cihly, postavila i více než tisíc továrenských komínů po celé České republice, respektive Československu.



„Tady aplikovali i první patent, kdy na stávající komín dodatečně postavili zásobník vody,“ popisuje stavbu Patrik Hoffman, zatímco vstupujeme do kouřovodů, u kterých jsou vidět krásné detaily cihelné skladby. Je zde i slepá ulička s osmi otvory, které kdysi sloužily buď jako kouřovody, nebo jimi byl odebírán popel. Následně vystupujeme zpátky po schodech a procházíme starou budovou, kde by měla být v budoucnu restaurace.





Celé znění článku je k dispozici pouze předplatitelům časopisu INTRO a odběratelům našeho newsletteru. Pokud mezi ně patříte, prosím, přihlaste se


Přihlásit seNewsletter




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.
Facebook






Podobné články







< zpět na přehled článků


Co je nového



Chcete-li dostávat čerstvé informace a získat přístup k vybraným placeným článkům pro předplatitele,
můžete se zdarma zaregistrovat k odběru našeho newsletteru a z odběru se kdykoli odhlásit.


xČtenář     xFirma
Tento web používá cookies - více informací. Pokračováním souhlasíte s jejich použitím.